V polovině března se obyvatelé amerického státu Nevada ocitli v zóně akustického diskomfortu. Na obloze se konalo cvičení stíhaček Red Flag, v němž je kladen důraz na absolutní realitu. Nepostradatelnými účastníky manévrů jsou perutě (letecké jednotky) takzvaných „agresorů“ imitující předpokládaného protivníka.
Záhadné „sušky"
První jednotka „agresorů" byla vytvořena začátkem 70. let na letecké základně Nellis v Nevadě. Roli sovětských stíhaček hrály americké F-5 s rudými hvězdami na křídlech, ale už v roce 1973 se objevil první originální MiG-21F-13, který Izraelci sebrali Arabům. Za několik dalších let se na obloze nad Nevadou vznesly sovětské MiG-21bis a MiG-23. Po rozpadu SSSR si „agresoři" pořídili modernější stroje. V prosinci 2016 spotteří vyfotili cvičný souboj stíhačky Su-27 s americkou F-16, k němuž došlo nad Nevadou. Za necelý rok média informovala o havárii záhadné „sušky".
Je dobře známo, že v roce 2009 Ukrajina prodala chicagské společnosti Pride Aircraft dvě demilitarizované „dvojky" Su-27UB. Američané během půl roku uvedli stroje do provozu a uveřejnili videonahrávku letů na YouTube, načež se letadla ztratila. Na webu společnosti se uvádí, že letadla byla prodána a už nejsou dostupná. Jméno kupujícího se neuvádí, ale objevují se názory, že ve skutečnosti letadla získal Pentagon. Nicméně letoun Su-27, který se objevil v Nevadě, byl na rozdíl od ukrajinských „sušek" jednomístný.
V americkém tisku se také objevují oficiálně nepotvrzené zprávy o tom, že USA zakoupily dvě letadla Su-27SK od jedné africké země. Předtím byly dodávány do Etiopie. Další dvě Su-27 opět podle neprověřené informace Američané získali v roce 1996 z Běloruska. Tvrdilo se, že kromě „Suchých" se po rozpadu SSSR ocitlo v USA více než 20 frontových stíhaček MiG-29 ze zemí Východní Evropy a bývalého SSSR. Charakteristické je to, že všechny de jure patří soukromým společnostem.
PAK FA z F-5
Hlavním hnízdem „agresorů" je letecká základna Nellis. Zde se nachází 64. peruť z 57. útvaru amerického vojenského letectva, která létá na stíhačkách F-16 a F-15. Podle čerstvých družicových fotografií jsou dnes v provozu dva základní typy leteckého maskování — ruský šedo-modrý (někdy k němu přidávají černou barvu) a „pouštní" tříbarevné maskování, které se značně podobá bojovému zabarvení íránského vojenského letectva. Několik strojů je nabarveno dvoubarevnou pouštní maskovací barvou.
Na Aljašce zabydlená 18. peruť „agresorů" z pochopitelných důvodů dává přednost výhradně ruským motivům — na otevřených parkovištích letecké základny Aelson můžeme prostým okem napočítat 12 šedo-modrých stíhaček F-16 napodobujících ve vzdušných bojích ruské MiG-29.
Nejvíce pseudoruských letadel je na základně Fallon — minimálně pět strojů šedomodré barvy, ačkoliv některé jsou i s pouštním maskováním.
Ovlivňují psychiku
Kromě doprovodu agresoři napodobují taktiku vedení vzdušných bojů a technické zvláštnosti letadel protivníka. Ve vojenském letectvu USA se domnívají, že to má důležitý psychologický aspekt. Američané si už během 2. světové války všimli, že při prvním setkání s nepřítelem se mladí piloti lekli a tato ztráta sekundy mnohé z nich stála život. Díky pravidelným tréninkům s „agresory" si mají podle názoru velitelů američtí letci přivykat k nepříteli.
Vlastní „agresoři" byli dříve součástí i vojenského letectva Sovětského svazu. Letecká zvláštní jednotka se nacházela na letišti Mary v Turkmenistánu, oficiální útvar se nazýval letecká základna č. 1521. Je fakt, že na rozdíl od Američanů bylo zbarvení a identifikační znaky sovětských „agresorů" „regulérní" a hlavní důraz byl kladen na napodobování taktiky vzdušného boje.
Cvičné boje s letadly americké výroby se konaly pouze s pokusným cílem. V roce 1975 byl dopraven z Vietnamu do SSSR trofejní letoun F-5 a měl být porovnán v provozu se sovětským letadlem MiG-21bis. Výsledky cvičných vzdušných bojů prováděných na základně vojenského letectva v Achtubinsku vzaly dech letcům i zástupcům průmyslu. MiG se ani jednou nedokázal dostat na ocas manévrovatelnějšího „Američana", ačkoliv sovětské letadlo bylo modernější a patří ke třetí generaci stíhaček. Nakonec letecký výzkumný ústav vyvinul nová doporučení ohledně vedení manévrovacích bojů s americkými letadly. Co se týče letecké základny č. 1521, po rozpadu Sovětského svazu přestala existovat.
Zdroj: snews.com
