20. října 2012 – rok poté, co byl brutálně zavražděn Muammar Kaddáfí a s ním padla i socialistická lidová džamahíríje – se Libye nachází v chaosu a úpadku. Roztodivné islamistické milice se i nadále nedaří odzbrojit a pacifikovat, v zemi operuje al-Káida a další teroristické skupiny a neklidný východ země (Kyrenaika) s centrem v Benghází usiluje o větší autonomii. Neschopnost centrální vlády zajistit bezpečnost občanů dokládá i útěk více než stovky vězňů, odsouzených za závažnou trestnou činnost, z tripoliské věznice. Čím více je zjevný neúspěch násilného transportu „demokracie“ bombami NATO, tím naléhavější je potřeba špinit památku mrtvého vůdce „zelené revoluce“, aby si náhodou většina Libyjců nezačala uvědomovat, že se jim za jeho vlády žilo lépe.
Francouzská „novinářka“ z listu Le Monde ve své knize „Kořistí v Kaddáfího harému“ nenechala na plukovníkovi nit suchou. Vykreslila ho jako sadistu, zvrhlíka a pedofila. Na bulvární publikaci plnou „skandálních odhalení“ již reagovali lidé, kteří libyjského vůdce osobně znali a podivují se nad tím, proč došlo k odhalení těchto „skutečností“ až nyní, když se dotyčný nemůže bránit. Zároveň se shodují v tom, že Kaddáfího nepřátelům nestačí jeho fyzická likvidace, ale potřebují ho zničit i morálně. Na místě je úvaha, že kniha vznikla na objednávku Sarkozyho, protože ne všechny Francouze se podařilo přesvědčit, že loňská válka NATO přinesla libyjskému lidu spásu.
V minulých dnech Human Rights Watch zveřejnila nové důkazy o zvěrské popravě Muammara Kaddáfího, které popírají oficiální verzi současné libyjské vlády, podle níž byl zabit v přestřelce. Ve skutečnosti byl i se svými blízkými brutálně mučen a znásilněn. Podle nedávných zpráv celou operaci proti libyjskému vůdci řídil francouzský agent, jenž se také podílel na jeho vraždě. S odstupem času se ukazuje, že role Francie při svržení Kaddáfího byla klíčová. Sarkozy se bál, že Kaddáfí nejen promluví o štědrém sponzorování jeho volební kampaně, ale že usiluje o sjednocení Afriky prostřednictvím nové měny – zlatého dináru. Proto označil Libyi – která tímto krokem ohrožovala imperiální ambice Paříže v bývalých francouzských koloniích – „hrozbou pro finanční bezpečí lidstva“. Na živu už paradoxně nejsou ani ti, kteří Kaddáfího dopadli – zprovodili je ze světa jeho příznivci.
Mnoho zbraní zabavených bývalé libyjské armádě se během války dostalo do rukou islamistů. Mnozí se už přesunuli do Sýrie, kde bojují po boku tamních „rebelů“. Proti ozbrojeným milicím, které vládnou v Benghází, se nedávno vzbouřili místní obyvatelé a v násilných potyčkách zemřelo jedenáct lidí a přes sedmdesát bylo zraněno. Benghází zůstává nadále největším ohniskem neklidu – 11. září zde byl zabit americký velvyslanec Christopher Stevens a čtyři další diplomaté v reakci na protiislámský film „Nevinnost muslimů“. Podle egyptských představitelů hrál americký ambasador významnou roli (spojku se saúdskou tajnou službou) při získávání severoafrických džihádistů pro boj proti syrskému prezidentovi Asadovi. Nakonec jej zabili ti, s nimiž se paktoval a kterým operace NATO umožnila získat v „nové“ Libyi podíl na moci. Po útoku na americký konzulát si spěšně sbalili kufry i agenti a spolupracovníci CIA, kteří zde vybudovali svou síť již v průběhu loňské války.
Hrozí Libyi irácký scénář? Mezi Irákem a Libyí je mnoho paralel – po svržení dlouholetých sekulárních vládců násilnou cestou a za pomoci Západu upadly do chaosu a nestability a staly se působištěm všemožných džihádistů, přičemž teroristické útoky jsou na denním pořádku. Obě země také mají velké zásoby ropy a čelí separatismu. Boj islamistických milicí proti ústřední libyjské vládě a úsilí o autonomii východních oblastí mohou vážně ohrozit integritu a budoucí vývoj země. V zájmu Západu tak bude zejména zabezpečení ropných terminálů, protože ovládnutí libyjských surovinových zdrojů bylo – kromě likvidace nepohodlného a příliš nezávislého režimu – leitmotivem útoku NATO.
Zdroj: vasevec.cz
]]>
