Náboženský badatel profesor Michael Hudson tvrdí, že jsme celá ta tisíciletí interpretovali Bibli nesprávně. Ukázalo se, že Ježíš byl sociální aktivista, který zaplatil nejvyšší cenu za boj za přeskupení dluhových splátek s pravidelným odpouštěním dluhů.


„V němčině „Shuld“ znamená ‚dluh‘ stejně jako ‚přečin‘ čili ‚hřích‘. Ve francouzštině je to ‚devoir‘. A úplně stejnou dualitu významů to mělo v babylónském jazyce Akkadštině.“

Profesor Michael Hudson dosáhl téměř úplného konsensu s asyrology a biblickými badateli o tom, že Bible se v první řadě zabývá dluhy, nikoliv hříchy.

Tato představa se táhne zpět ke konceptu vykoupení ‚wergeld‘, který existoval v různých částech Evropy i Babylónie a stanovoval hodnotu lidského života na základě jejich postavení, která se platila jako kompenzace rodině někoho, kdo byl zraněn nebo zabit.

„Tato platba – odškodění či závazek – vás vykoupil z něčího zranění způsobeného jako prohřešení,“ řekl Dr. Hudson.

I těch Desatero přikázání je o dluzích

Lidé mají sklony podléhat domněnkám, že Přikázání ‚Nepožádáš ženy bližního svého,‘ má čistě sexuální charakter, ale ve skutečnosti se konkrétně vyjadřuje, jak říká tento ekonom, o těch věřitelích, kteří by mohli nutit manželky a dcery dlužníků k sexuálnímu otroctví jako záruky za nesplacený dluh.

„Celé se to táhne až Sumerům ve třetím tisíciletí,“ řekl.

Podobně i Přikázání ‚nepokradeš‘ mluví o lichvě a o vykořisťování jako hrozbě za nesplacené dluhy.

Tento ekonom říká, že Ježíš byl ukřižován za své názory na dluh. Ukřižování jako trest bylo rezervováno zvláště pro politické disidenty.

„Abychom porozuměli ukřižování Ježíše, tak musíme pochopit, že to byl trest za jeho ekonomické názory,“ řekl profesor Hudson. „On byl hrozbou pro věřitele.“

Ježíš Kristus byl sociální aktivista za pokračování někdejší praxe sezón odpouštění dluhů, které byly považovány za důležité pro blahobyt starobylých ekonomik.

Vlády mohou odpouštět dluhy. Bible tak praví

V Sumeru a v Babylonii, kdykoliv nastoupil k moci nový vládce, tak první věcí, kterou udělal, bylo vyhlášení „čistého štítu“, tedy odpuštění osobních dluhů obyvatelstvu, což bylo známo jako ‚dluhové sezóny‘.

Alternativou bylo pro ty, kdo nebyli schopni splácet, bylo padnout do vazalství ke svým věřitelům. Vlády mohly ty, kdo ztratily schopnost splácet odvést, aby bojovali v jejich armádách.

Ale později u vládců v klasické antice, kteří své poddané takto pořád ještě zbavovali dluhů, byla výrazná tendence, že takoví byli se znepokojivou četností svrženi – počínaje řeckými ‚tyrany‘ ze 7. století před Kristem až po aristokraty ve Spartě a Korintu, např. spartští králové Agis a Cleomenes ve 3. století před naším letopočtem, kteří se snažili zrušit Sparťanům dluhy, až po římské politiky prosazující úlevy z dluhů a přerozdělení půdy, mezi nimiž byl i Julius Ceasar.

V prvním Ježíšově kázání dokumentovaném v Lukáši 4 bylo jeho oznámení, že přišel, aby znovu obnovil povinný Rok konce dluhové sezóny. I termín pro evangelium „gospel“ (čili ‚boží zprávy‘) bývalo zvykem používat konkrétně jako odkaz na rušení dluhů, kolem čehož probíhal hlavní politický boj v epoše imperiálního Říma, což vrhlo Ježíše proti obhájcům věřitelů Farizejům (politické strana a sociálnímu hnutí, ze kterého byl později kolem roku 167 po Kristovi založen rabínský judaismus).

Ježíš zemřel pro naše dluhy

Profesor Hudson říká, že Ježíš Kristus zaplatil nejvyšší cenu za svůj aktivismus.

Farizeové, Hillel (zakladatel rabínského judaismu) a věřitelé, kteří je podporovali, se rozhodli, že Ježíšova rostoucí popularita byla hrozbou pro jejich autoritu a bohatství.

„Ti řekli: ‚Musíme se toho chlapa zbavit a přepsat judaismus a předělat ho tak, aby byl spíš o sexu než o třídním boji,‘ kdy právě o tom, celý ten Starý Zákon byl,“ říká profesor Hudson.

„Ale tímto způsobem se zvrhlo i křesťanství. Křesťanství se zvrhlo do anti-ježíšovského tak, že se stalo ekvivalentem americké Tea Party oslavující bohatství či dokonce až hrabivost ve stylu Ayn-Rand.“

Tento ekonom říká, že křesťanství předělal svatý Pavel, k čemuž se následně přidala „Africká“ škola s Cyrilem z Alexandrie a svatým Augustem.

„Katolická církev v posledních 1000 letech neustále tvrdila, že je šlechetné být chudým.

Ježíš ale nikdy neříkal, že být chudý je dobré. To, co říkal, je, že bohatí lidé jsou hrabiví a zkorumpovaní. To samé říkal i Sokrates stejně jako Aristoteles i stoičtí římští filosofové nebo bibličtí prorokové v Izajášovi.“

Ježíš ani nikdy neříkal, že je dobré být chudý, protože to z vás činí ušlechtilého.

To, co Ježíš říkal, je tvrzení, že když máš peníze, měl by ses o ně rozdělit s dalšími lidmi.

„To je ale něco úplně jiného, než o čem je všechno to evangelické křesťanství dneška,“ říká profesor Hudson. „Američtí fundamentalističtí křesťané říkají: neděl se ani o penny. Král Ježíš tě obohatí.

Nezdaňujte milionáře. Ježíš by mi mohl pomoci vyhrát v loterii. Zdaňujte chudé lidi, které Hospodin nechal být – nepochybujte o jejich hříších. Není v tom už nic o Roku odpouštění dluhů.“

Co by dělal Ježíš?

Abychom pochopili, jak napravit současnou ekonomiku, tak Hudson říká, že Bible poskytuje praktické odpovědi pro tehdejší časy.

„Když dojde k masivnímu hromadění dluhů tak, že je nelze splatit, buď musíte vymazat dluhy a rozběhnout ekonomiku jako Německo během „Hospodářského zázraku z roku 1947“, kdy mu Spojenci prominuli všechny dluhy kromě minimálních zůstatků, nebo dovolit, aby věřitelé provedli exekuce, jako to v Americe udělal Obama po krizi v roce 2008, a 10 milionů amerických rodin přišlo při exekucích o domov,“ řekl.

„Když necháte všechno to bohatství tam, kde je, tak to začne společnost dusit dluhovou deflací.“

„Dnešní svět věří v posvátnou nedotknutelnost dluhů. Ale od Sumeru a Babylónie až po celou Bibli, bylo posvátným odpouštění dluhů.“

Tento ekonom doporučuje nahradit daň z příjmů daní z půdy, monopolů a z přírodních zdrojů, zákaz cizího vlastnictví podniků na dálku a dát vládám pravomoci rozdělovat obyvatelstvu půdu.

„Kdybyste chtěli být jako Ježíš, tak byste se stali politikem a uvědomili byste si, že jde o ten samý boj, který se napříč celou civilizací táhle už tisíce let, tj. jde o pokus společnosti poradit si s faktem, že zadlužení roste rychleji než schopnost ho splácet,“ říká.

Zdroj: renegadeinc.com

Redakce Redakce