Webový portál AC24.cz ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.

AC24.cz

AC24.czZe světaKdyž Slunce vysílá rentgenové pulsy, tak ionosféra Země pulsuje synchronně s tím, tedy daleko dříve než sem dorazí výrony sluneční hmoty

Sociální sítě

Reklama

loading...

Když Slunce vysílá rentgenové pulsy, tak ionosféra Země pulsuje synchronně s tím, tedy daleko dříve než sem dorazí výrony sluneční hmoty

Vědecký tým vedený odbornicí na sluneční fyziku Laurou Hayes vyšetřoval vazby mezi slunečními erupcemi a zemskou atmosférou. Objevili přitom, že pulsy při výbuchu 24. července 2016 byly v elektrickými proudy protkaných vrstvách zemské atmosféry, kde má ovzduší charakter plazmy, stejně jak výboje v našich zářivkách, nacházejících se na rozhraní atmosféry s vnějším vesmírem – kterým se říká ionosféra – kdy tyto vrstvy kmitaly jako zrcadlo rentgenových oscilací Slunce.

Jenže ty synchronizace probíhají trochu moc rychle souběžně s tím, co se děle na Slunci, a nečekají, až sem přiletí koronální výrony, co nám atmosféru rozkmitají.

NASA zachytila, jak při sluneční erupci pulsovalo Slunce současně se Zemí

Dobře víme, že když na Slunci vybuchují gigantické exploze – jako jsou pulsy záření zvané sluneční erupce – takže ty mohou mít dopady na celou sluneční soustavu, včetně okolí Země. Když chcete ale tyto účinky monitorovat, je zapotřebí mít observatoře na spoustě míst, s mnoha perspektivami pohledu, stejně jako nám meteorologické senzory po celé Zemi umožňují monitorovat, co se děje během pozemských bouří.

Za použití četných observatoří ukázaly dvě nedávné studie, jak sluneční erupce probíhají v pulsech čili oscilacích a jaké objemy energie vysílají. Takovýto výzkum poskytuje nový vhled jak do původu těchto mohutný slunečních erupcí, tak i pohled na kosmické počasí, které se tím vytváří, což je klíčová informace pro všechny lidské i robotické mise při jejich dobrodružstvích ve slunečních soustavě dosahujících dále a dále od domova.

První studie sledovala oscilace během erupce – nečekaně přitom – změřila celkový výkon Slunce ve složce extrémního ultrafialového světla, tedy typu světla, které už lidské oko nevidí. (Ale způsobuje např. opálení.) 15. února 2011 vyslalo Slunce sluneční erupci třídy X, tedy v té nejmohutnější sortě těchto intenzivních výtrysků radiace. Protože měli věci spoustu nástrojů ke sledování této události, tak dovedli vysledovat i oscilace v záření této erupce, k nimž docházelo souběžně v několika různých sadách pozorování.

„Jakýkoliv typ oscilací na Slunci nám toho může hodně říci o prostředí, ve kterém k oscilacím dochází, nebo o typu fyzikálního mechanismu, který je hybatelem těmi změnami emise,“ řekl Ryan Milligan, vedoucí autor první studie a sluneční fyzik v Goddardově centru kosmických letů NASA v Greenbelt v Marylandu provedené spolu s University of Glasgow Scotland. V tomto případě pravidelné pulsy extrémně ultrafialového světla poukazují na otřesy – podobné zemským zemětřesením – které během té erupce cloumají chromosférou, tedy podložím vnější atmosféry Slunce.

Co ale Milligana na těch oscilacích překvapilo, byl fakt, že si jich všimli nejdříve u extrémně ultrafialových dat z NOAA GOES – tj. ze Satelitu pozorování prostředí na geostacionární dráze Země, který sedí ve vesmíru v těsné blízkosti Země. Jeho mise zkoumá, co dělá Slunce se Zemí, když zachycuje data o rentgenových a extrémně ultrafialových paprscích – aby dostal celkové množství energie Slunce, které se na Zem v průběhu času dostává.

To nebyla pro Milligana typická datová sada. Ač GOES pomáhá monitorovat účinky slunečních erupcí na kosmické prostředí kolem Země – kterému se říká kosmické počasí – nebyl tento satelit původně konstruován, aby detekoval podrobná data, jako jsou tyto oscilace.

Při studiu slunečních erupcí využívá Milligan spíše data o vysokém rozlišení z konkrétních aktivních regionů sluneční atmosféry, aby studoval fyzikálních procesy, na nichž ta erupce spočívá. To je často nezbytné, aby se zaostřil na události v konkrétní oblasti – jinak by ho snadno mohl zmást šum z pozadí neustálého intenzivního vyzařování Slunce.

„Ty erupce samotné jsou velice lokalizované, a tak je třeba detekovat ty oscilace oproti pozadí šumu běžného vyzařování Slunce, ale na tomto se ukazuje, že data o vyzařování jsou nesmírně ohromující,“ říká Milligan.

Už předtím přicházely zprávy o oscilacích dat a o rentgenových paprscích z GOES při slunečních erupcích, které měly původ v horní atmosféře Slunce zvané korona. Co bylo divné, že v tomto případě se v pulsech objevovaly ultrafialové emise o frekvencích, které se ukazují, že mají původ daleko níže, v chromosféře, což nám poskytuje více informací o tom, jak energie erupce cestuje sluneční atmosférou.

Aby se ujistili, že tyto oscilace jsou reálné, zkontroloval Milligan se svými kolegy odpovídající data z jiných instrumentů ke sledování Slunce na palubě Solar Dynamics Observatory NASA včetně jednoho, který rovněž sbírá extrémní ultrafialové záření a dalšího, který zobrazuje koronu v jiných vlnových délkách světla. No a zjistili přesně ty samé pulsy ve všech těchto datových sadách, což potvrdilo, že zdroj tohoto jevu je ve Slunci. Svá zjištění shrnuli v článku vydaném 9. října 2017 v The Astrophysical Journal Letters.

Tyto oscilace vědce zajímají, protože by mohly být výsledkem mechanismů, kterými erupce vrhají energii do vesmíru – což je proces, kterému pořád ještě úplně nerozumíme. Navíc je tu fakt, že ty oscilace se objevují v datových sadách typicky používaných k monitorování velkých kosmických vzorů, které ukazují, že by mohly sehrát roli jako hybatelé kosmickým počasím.

Ve druhé studii vědci zkoumali vazby mezi slunečními erupcemi a aktivitou zemské atmosféry. A ten tým objevil, že při erupci třídy C z 24. července 2016 pulsy v elektrickými proudy protkané vrstvě zemské atmosféry – zvané ionosféra – byly zrcadlovým obrazem oscilací rentgenových paprsků a vůbec nečekaly, až sem dorazí výrony sluneční hmoty. Erupce třídy C je mírné až nízké intenzity, a tedy asi 100 slabší než erupce třídy X.

Ionosféra táhnoucí se zhruba 30 až 600 mil nad zemským povrchem je neustále se měnící region atmosféry z řídkého plynu přeměněného na plazmu jako v naší zářivce, který citlivě reaguje na vše, co se děje jak dole na Zemi, tak nahoře ve vesmíru. Nadýmá se v reakci na přicházející sluneční radiaci, která ionizuje atmosférické plyny a uklidňuje se v noci, kdy se nabité částice pozvolna rekombinují do obyčejných atomů a molekul.

Konkrétně šlo o vědecký tým vedený Laurou Hayes, odbornicí na sluneční fyziku, která dělí svůj čas mezi Goddarga v NASA a Trinity College v irském Dublinu a poradcem její práce Peterem Gallagherem – který se podíval na nejnižší vrstvu ionosféry zvanou region D, aby zjistil, jak ta reaguje na sluneční erupce.

„Je to právě ten region ionosféry, od kterého se odráží signály krátkých vln pro komunikaci a navigaci,“ říká Hayes. „Ty signály vletí do regionu D a změny v hustotě volných elektronů pak rozhodují, jestli se ten signál absorbuje nebo dojde k jeho degradaci.“

Vědci použili dat o rádiových signálech velmi nízké frekvence čili VLF, aby vyzkoušeli účinek erupce na region D. Byl to standardní komunikační signál vysílaný z Maine a zachycovaný v Irsku. Čím byla hustší ionosféra, tím častěji narážel signál na nabité částice, aby se dostaly od vysílače k přijímači. Sledováním šíření signálu VLF z místa na místo mohli vědci zmapovat změny v hustotě elektronů.

Když dali dohromady data z VLF a z pozorování rentgenových paprsků a extrémně ultrafialových paprsků sledovaných GOES a SDO, tak tento tým zjistil, že hustota elektronů v regionu D pulsovala v souhře s rentgenovými pulsy Slunce. Svůj výsledek vydali 17. října 2017 v Journal of Geophysical Research.

„Rentgenové paprsky řídí ionosféru, protože tok přicházející rentgenové radiace se mění a zrovna tak se mění i množství ionizace atmosféry,“ řekl Jack Ireland, spoluautor jak na této studii, tak na sluneční fyzice u Goddarda. „Oscilace rentgenových toků jsme už v minulosti sledovali, ale že nám spolu s nimi osciluje i ionosféra, toho jsme si v minulosti nevšimli.“

Hayes se svými kolegy použila model, aby zjistili, jak moc se hustota elektronů při takové erupci mění. V reakci na přicházející radiaci zjistili, že hustota se při takových pulsech změní až 100 násobně během pouhých 20 minut, což bylo vzrušující zjištění pro vědce, které nenapadlo, že oscilace nějakého signálu z erupce by mohla mít tak ohromný účinek na ionosféru. Tým doufá, že v další studii pochopí, jak ionosféra reaguje na oscilace rentgenových paprsků v různých časových škálách a to, jak sluneční erupce takové reakce vyvolávají.

„Je to vzrušující výsledek, který nám ukazuje, že atmosféra Země je daleko úžeji provázána s variabilitou rentgenových paprsků, než se dosud myslelo,“ říká Hayes. „Plánujeme teď více prozkoumat dynamiku vztahů mezi Sluncem a atmosférou Země.“

Obě tyto studie těží z faktu, že jsme čím dál více schopni sledovat aktivitu Slunce a kosmické počasí z četných sledovacích bodů. Abychom pochopili kosmické počasí, které na nás má na Zemi dopad, vyžaduje to, abychom porozuměli dynamickému systému, který se táhne od Slunce až k naší svrchní atmosféře – systému, kterému můžeme porozumět jedině, když budeme těžit ze široké škály kosmických misí roztroušených ve vesmíru.

Zdroj: wattsupwiththat.com

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Nemáte účet? Zaregistrujte se.

Komentáře   

+15 # LubinenKremlBot 2017-11-29 06:59
Vše je se vším daleko více provázané , než si je zatím většina lidí ochotna připustit.
+9 # John Maxwell 2017-11-29 07:54
Tak tak Lubi ...
To by lidstvo muselo zahodit flinty a začít myslet na budoucnost a to ve světě "militantního" kapitalismu nejde na prvním místě je zisk a jenom zisk z čehokoliv ....
+2 # Piovarči 2017-11-29 21:01
V reakci na přicházející radiaci zjistili, že hustota se při takových pulsech změní až 100 násobně během pouhých 20 minut, což bylo vzrušující zjištění pro vědce, které nenapadlo, že oscilace nějakého signálu z erupce by mohla mít tak ohromný účinek na ionosféru

A to sú z toho teraz náramne paf a čo pred takými 50timi rokmi keď sa chystali letieť k MEsiacu. Celkom nič o tom vtedy nevedeli, čo vtedy vedeli o radiačných rizikách v spojitosti so slnečnými erupciami pre ľudské zdravie, nevedeli ani to že existuje tretí Van Allenov radiačný pás s miliardami antiprotónov. Lidem a živým organismům obecně jsou vysokoenergetic ké protony a záření beta ve van Allenových pásech životu nebezpečné, neboť částice, které se v nich velkou rychlostí pohybují, jsou schopné porušit lidskou DNA.
S výjimkou programu Apollo a několika dalších ojedinělých letů se člověk pohyboval v menší vzdálenosti, než je vnitřní hranice vnitřního van Allenova pásu (tedy max do cca 350 km od zemského povrchu). Lety programu Apollo byly vedeny tak, aby minuly oblast s nejvyšší koncentrací částic (sklon dráhy letu byl cca 30° k rovníku)
Neriskovali by to neposielali by do toho ľudí preto že sa to nedá poriadne obísť.
Tu sú o tom veľmi dobré argumenty
www.youtube.com/.../
Až teraz zistili že dlhé rádiové vlny odtláčajú raduácu od planéty.
V šesdesiatych rokoch minulého storočia o tom nič netušili

Britsko-americk ý tím výskumníkov zistil, že ľudská aktivita vplýva na dosah nebezpečného žiarenia v okolí Zeme. Veľmi dlhé rádiové vlny (VDV) ho takpovediac odtláčajú do väčšej vzdialenosti od povrchu. Vedci v súčasnosti pracujú na projektoch, ktoré umožnia tieto vlny využiť na ochranu satelitov a astronautov.

Zistenia publikoval vedecký časopis Space Science Reviews ako súčasť rozsiahlejšieho článku o vplyvu človeka na kozmický priestor v blízkosti Zeme. Správu priniesol web NASA.

zive.sk/.../...
Veľmi dlhé rádiové vlny vytvárajú akúsi bublinu (modrá), ktorá odtláča oblasť škodlivej radiácie (ružová) zvanú Van Allenove pásy.

Oblasti vysokej radiácie v okolí našej planéty, takzvané Van Allenove radiačné pásy, vznikajú vďaka vysokoenergický m časticiam prichádzajúcim zo Slnka. Magnetické pole Zeme pred nimi chráni povrch, ale vo výške 400 až 50 000 km ich zachytáva.

Fyzik Dan Baker z Coloradskej univerzity už dlhšie zastával hypotézu, že tieto pásy sa minulosti nachádzali bližšie k zemskému povrchu. V prvej polovici minulého storočia, keď sa veľmi dlhé rádiové vlny používali v oveľa menšej miere ako dnes, sa tak dolná hranica Van Allenových pásov mala nachádzať oveľa nižšie.

Bakerovu hypotézu potvrdili vesmírne sondy. Ich merania zistili, že horná hranica dosahu veľmi dlhých vĺn takmer presne zodpovedá dolnému okraju radiačných pásov. Navyše, porovnanie nových zistení so satelitnými meraniami z roku 1960 ukazuje, že Van Allenove pásy boli vtedy oveľa bližšie k povrchu Zeme.

Tak že cesta do kozmu je volná radiácia sa dá odtlačiť aj od kozmicej lode veľmi dlhými rádiovými vlnami!!!
zive.sk/.../...
Rusko okrem toho vyvinulo nové ľahké kompozitné materiály ktoré chránia aj pred radiáciou a sú 3x ľahšie ako doteraz používané materiály v kozmickom priemysle
aragonit9.blogspot.sk/.../...
-3 # samo war 2017-11-29 08:14
+6 # John Maxwell 2017-11-29 09:31
+2 # r.m. 2017-11-29 23:04
počkej .laku, tahle skupina vystupovala v jednom povedeným dost brutálním fantasy filmu, o klukovi co ho brutální sněhulák odnesl do světa brutus fantazie...
v podstatě příběh hudebního skladatele, co poněkud kašlal na rodinu, ale jen proto, aby neviděli jak se zblázní úplně stejně jako jeho tatík...
i Sněhurka s otráveným jabkem tam byla...taková divná severská Sněhura jak vod bratří Grimmů
...ten chlápek za piánem v něm hrál jeho roli www.youtube.com/.../
tyhle Nightwish myslim, ty v tom filmu byli
+3 # .lak 2017-11-29 23:07
+1 # r.m. 2017-11-29 23:18
jo hodně podobná, ale ten film kdybys našel byl bych vděčnej, zůstal mi na starým harddisku kua
+3 # .lak 2017-11-30 00:40
Jsem zaneprázdněn v práci pokud to jde tak nazvat. Jestli si ho nevyhodil tak z hardu šikula vytáhne vše co na něm kdy bylo, ale pokud nějakého znáš.
+2 # Lucif 2017-11-29 22:49
Chichichi, ťažká rana pre Einsteinistov, ktorí sa ohraničili rýchlosťou svetla :). No žiadne prekvapenie pre tých, ktorí aspoň trošku chápu to čo hovoril Tesla..
0 # Piovarči 2017-11-30 14:34
To znamená že aj zvýšená radiácia reaguje okamžite
-1 # samo war 2017-11-30 06:31

Top of Page

Copyright 2017 © AC24, s.r.o. | Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. | Nezávislé zpravodajství z celého světa aneb Co se jinde nedozvíte |
Máte dotaz? Chcete inzerovat na AC24? Neváhejte nás kontaktovat formou emailu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Provozovatelem serveru AC24.cz je AC24 s.r.o., se sídlem Jaurisova 515/4, Michle, 140 00 Praha 4, IČ: 02988186, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 226266. | O projektu | Tiráž | Napsali o nás | Podpořte nás