Podle experimentu vedeného dvěma fyziky v Austrálii, realita neexistuje. Zapněte si to, nalaďte a vynechte z toho člověka, protože svět, jak ho znáte, je po všech stránkách pozoruhodný, alespoň na kvantové úrovni. Experiment si položil základní otázku: když je hmotný objekt – tudíž duální útvar částice-vlna, tak kdy dojde k rozhodnutí, že se zachová jako částice nebo jako vlna? Takto záhadně se chová např. světlo.

Ten efekt duality spatříte, i když světlo prosvítá dvěma úzkými štěrbinami. Světlo se chová hodně jako částice, když projde každou ze štěrbin a vrhá přímé světlo na zeď za nimi, ale i jako vlna, když se vytváří ty vzory vyvolané interferencí mezi vlnami, co vedou k tomu, že se tam objeví více než dva proužky světla. Kdybychom to nechali jen na zdravém rozumu chápajícím realitu, tak by objekt měl být buď vlnou, nebo částicí, a jedno jak se to měří.

Avšak australští vědci byli schopni předvést, co tvrdí kvantová fyzika: jak se ten objekt bude chovat, se definuje podle toho, zda očekáváme chování vlny nebo částice.

V té době, kdy byl Johnem Wheelerem v roce 1978 takový experiment navržen, neexistovala žádná technologie, která by mohla provést tento experiment, v němž by se jednotlivé paprsky světla vracely zrcadly. Teď byl ale takový pokus zase vytvořen pomocí jediné stovky heliových atomů roztroušených v suspendovaném stavu známém jako Bose-Einsteinův kondenzát.