AC24.cz

AC24.czZ domova

Sociální sítě

Reklama

Z domova

Začátek konce liberální demokracie

Jak se rok 2011 blíží ke svému konci, je už zcela jasné na co si v naší republice budeme pamatovat nejvíce. Tento rok více než kdy jindy je hlavní událost vnitrostátní zároveň i událostí globální. Jistě jste již vytušili, že je řeč o úmrtí bývalého československého a českého prezidenta Václava Havla. Pro mnohé může být matoucí, že název článku nekoresponduje s jeho úvodem, avšak žádnou paniku, vážení, dostaneme se již brzy k „jádru pudla“. Tento článek není primárně o kritice Václava Havla či o jeho blahořečení, to nechám na jiných a nutno říct, že je jich od úmrtí bývalého prezidenta všude více než dost. Nikdy jsem neměl rád urážlivé poznámky na adresu zesnulých významných osobností veřejného života, a proto nesouhlasím s výkřiky mladých komunistů, jakkoliv můžou být pro leckoho atraktivnější, než střízlivé posouzení kladů a záporů Václava Havla. A přesto, že jako každý významný člověk, jenž dřímal po určitou část svého života pevně otěže moci v ruce, udělal i Václav Havel chyby a tváří v tvář faktu, že jsem upřímně nebyl jeho bezmezným obdivovatelem, projevuji věc, která dnes mnohým chybí a tou je respekt k zesnulému.

Co učinit, aby se z Havla nestala pouze ikona minulosti...?

Václav Havel v hotelu Atom v Ostravě... Foto: Břetislav OlšerFilosof a teolog Tomáš Halík má obavy, že se z piety na počest Václava Havla stane kýč a ze samotného Havla pouze ikona minulosti. Určitě to řekl proto, že už nyní sám vnímá vše kolem příprav na státní smutek a velkolepý pohřeb jako zneužití památky našeho prvního prezidenta.

Politici ale cítí, že je ideální období pro populistická gesta, nabubřelé chvalozpěvy a pokrytecké bonmoty na Havlovu počest. Je to do očí bijící, jak se všichni předbíhají, aby získali politické body. Pokud jste to nezaregistrovali, nebo to z piety nechcete vidět a slyšet, smrt Václava Havla mnohým náramně posloužila. Poznáte to při jednáních ve vládě či Sněmovně.

Český státní dluh (1989 - 2011)

Kdysi v době normalizace, v době studií na VŠE, jsem neudělala jednu jedinou zkoušku napoprvé. Státní rozpočet. Kdo pamatuje profesora Kyzlinka, skalního komunistu, před kterým se všichni studenti třásli, pamatuje si také, že udělat státní rozpočet u Kyzlinka bylo srovnatelné s absolvováním anatomie na lékařské fakultě. Kdo to zvládl, měl vyhráno. Skutečná noční můra. A proč jsem neprošla? Ideologicky naočkovaná Keynesem jsem se naivně zeptala, zda stát nemůže v době krize pomoci hospodářství přes státní rozpočet, aby tak vyrovnal pokles agregátní poptávky. Nemyslela jsem tou otázkou samozřejmě stát socialistický. Nicméně tehdy se nevyplatilo o něčem diskutovat.

České místo v Evropě

Jsme v situaci, kdy je mnohem lepší mýlit se s Bohuslavem Sobotkou než mít pravdu s Václavem Klausem. Scestnost směru, kterým se Evropa nyní ubírá, vyjde záhy najevo. Ale jen jako celek bude mít Evropa šanci kritickou situaci zvládnout.

Celkově špatný návrh na řešení současné krize eurozóny, který se minulý týden prosadil na vrcholném summitu špiček evropské politiky, lze kritizovat jednak z dobrých a jednak ze špatných důvodů. Ty dobré popsal například europoslanec Jiří Havel nebo v Deníku Referendum Lukáš Kraus, s těmi špatnými předstoupili před poslance svých zemí David Cameron v Londýně či Petr Nečas v Praze.

Komunistům nejde o komunismus, ale o parazitování na práci jiných

Neustále narážím na nářky levicových spoluobčanů, jak je to strašné v tom kapitalismu. Jak ten podnikatel-kapitalista zotročuje své zaměstnance. Nemohu s tím souhlasit. Zaměstnanec dobrovolně uzavírá pracovní smlouvu se zaměstnavatelem a dobrovolně přistupuje na jeho podmínky.

Co ale komunistům brání vytvářet vlastní podniky a „zaměstnávat“ lidi na jiných principech a hodnotách? Proč nevytváří výrobní družstva, kde budou všichni majiteli podniku? Proč nevytváří pracovní místa a nezachází ze zaměstnanci jako s partnery (soudruhy), nedávají jím pořádnou mzdu a pro ně podstatné sociální jistoty? Proč se neujmou této společenské role a přenechávají lidi na pospas dravým kapitalistům? Proč těm kapitalistům nezačnou konečně konkurovat? Vždyť společenská poptávka je myslím dostatečná.

Evropa a česká otázka

V době, kdy ruský president Medvěděv s jeho stejně demokratickým českým protějškem zahájili výstavu carských pokladů z Kremlu, energické země eurozóny vyjednávaly svou novou budoucnost. Premiér Nečas v Bruselu stál a hleděl. A když historickou smlouvu o nové jednotě konečně vyjednaly, tak nabídly všem evropským zemím, aby společně pomohli evropskému projektu. Česko by mělo půjčit MMF zhruba 90 miliard korun na financování evropského záchranného fondu, jenž pomůže zabetonovat dluhy, aby se na ně nedostali američtí a jiní banksteři. Premiér Nečas stojí a hledí. I hleďme také, protože máme před sebou dva jevy, které je potřeba vyložit. Tvrdím, že jde o formu znamení, protože až nyní, dvacet let po listopadu 89, se skutečně staví na stůl česká otázka. Kam budeme patřit? Do civilizované Evropy nebo na ruský Balkán osvíceného samoděržaví, které u nás budou pilně podporovat i americké banky a londýnská City?

Top of Page

Nezávislé zpravodajství z celého světa aneb Co se jinde nedozvíte | Založeno 2011
Máte dotaz? Chcete inzerovat na AC24? Neváhejte nás kontaktovat formou emailu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Copyright © 2011–2016 AC24, s.r.o. | O projektu | Tiráž | Napsali o nás | Podpořte nás

Webový portál AC24.cz ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.