Dlouhá staletí, možná i tisíciletí, existoval svět pod vlivem hierarchických struktur. Tyto jsou užitečné, potřebujeme-li rychlá a „pevná“ rozhodnutí, jsou potřebné pro efektivní vedení celků a především se osvědčují v nepřátelském prostředí. Ne náhodou mají všechny armády světa striktně hierarchickou podobu. Existují ovšem případy, kde mocenská struktura hierarchie selhává. Je například známo, že informace v hierarchii jsou zkresleny tím, že zezdola nahoru se dostává jen to, o čem si „podřízený“ myslí, že „nadřízený“ chce slyšet. Zdá se, že především v poslední době mnoho lidí cítí, že hierarchie „už nějak nepasuje k době“. V čase internetu a informační revoluce třetího tisíciletí se derou do popředí úplně jiné struktury – a to nejen v komunikaci mezi lidmi, ale i ve vedení projektů (a možná že brzy i celých firem), v rodinných a partnerských vztazích a v řízení společností či států.

Uvidíme, co ještě rychlý vývoj na tomto území přinese – osobně jsem přesvědčen, že síťové, peer-to-peer struktury budou ve společnosti brzy hrát velice významnou roli. Je to proto, že síťové struktury nás nutí k otevřenosti, k propojení s okolím a také a především nás učí toleranci a naslouchání i těm, ke kterým máme výhrady, nebo s nimi dokonce v něčem zásadně nesouhlasíme.

Co se ovšem v diskuzích s přáteli nebo na přednáškách stále a stále ukazuje je fakt, že síťové struktury stále ještě ještě „neumíme“. Pokud chvíli uvažujeme „síťově“, velice rychle spadneme do „hierarchie“. Například uvažuje klient o kulturním projektu, který by měl mít konsekventní síťovou strukturu a za pár okamžiků dodá: „Ale strašně by mě mrzelo, kdyby mě někdo v realizaci tohoto úžasného nápadu předběhl.“ Nebo chce někdo vytvořit široké občanské hnutí, ale zároveň ho to nutí, definovat jeho obsahy a pravidla. Náš zvyk, chtít být ve středu sítě, tvořit jakési Slunce, okolo něhož se točí svět, sedí hluboko v podvědomí. Vlastní ego, copyright a pocit, že musím určovat, jak by síť měla vypadat, jsou nejčastější prohřešky proti síťové struktuře.

Je ovšem jasné, že především v businessu se síťové struktury musí s hierarchickými prolínat a doplňovat. Nejde tedy – tak jako například u mužského a ženského principu nebo u ročních období – o model „buď a nebo“, ale o vzájemnou spolupráci. Přitom je ale důležité rozlišovat, co je co. Tak jako sedlák neseje na podzim, ale na jaře, je nutno vědět, kdy a jak lze použít síťovou nebo hierarchickou strukturu.

Na této stránce bych chtěl přinést několik poznatků z konstelací a konstelačních výcviků, které jsem získal o síťových strukturách. Jakékoliv podněty a nápady vítám – pošlete je prosím na můj mail info@janbily.cz, nebo je uveď te jako reakci na tento článek.

Síťové struktury mají pro svůj úspěšný chod několik předpokladů. Zde jsou některé z nich:

1. Otevřenost
Síťová struktura, která není směrem navenek otevřená, tvoří elitu nebo sektu. Taková síť pak sice může směrem dovnitř působit coby síťová struktura, navenek ovšem vytváří svojí exklusivitou hierarchii a tím také budí odpor v těch, kteří nejsou členy. Takováto „uzavřená“ síť pak nutně provokuje konflikty s okolím, které už pouze tím, že nemá přístup, nutně MUSÍ (ať už vědomě či podvědomě) tuto skupinu odmítat. S tím souvisí také následující bod.

2. Pozor na pocit nadřazenosti!
V mnoha případech se jedna, více nebo i všechny buňky síťové struktury považují za „příslušníky čehosi lepšího“. To se nemusí dít na vědomé úrovni, tento pocit nadřazenosti může být neuvědomělý. Takový pocit ovšem síť uzavírá a provokuje v okolních sítích totéž. Výsledek je neustálý boj mezi „soupeřícími ideologiemi“ – tedy definicemi příslušnosti k jednotlivým systémům (sítím). Rozpoznání a kritická reflexe vlastního pocitu nadřazenosti je předpokladem k uvědomění si toho, co skutečně je, a tím i k fungování sítě.

3. Prázdný střed
Nikdo není v síťové struktuře „vládce“, nikdo si neuzurpuje právo, být ten nejdůležitější nebo ten, kdo rozhoduje za ostatní. Pokud je nějaké centrální místo ve struktuře někým obsazeno (např. v pozici koordinátora), existuje vážné nebezpečí, že se síť zvrhne do hierarchie. Velice často se pak ze sítě stane „Sluneční soustava“, kde menší planety krouží kolem centrálního Slunce. V tomto případě je nutné být ohledně postavení moderátora nebo podobného nositele funkce vůči ostatním účastníkům obzvláště vědomý.

4. Sdílení.
V síti neexistuje copyright. Tím odpadá nárok jednoho jedince na duševní nebo spirituální vlastnictví. Potěšení v síti pramení právě ve sdílení. Síť je tedy v jistém smyslu anti-posesivní, nevlastnická. Pokud je generován zisk, plyne opět do sítě. To neznamená, že by ze síťové struktury neměly mít jednotlivé buňky zisk. Ten není ale hromaděn a měl by volně a bez hranic proudit do okolí „generátora“. (Toto je hypotéza, nutno ověřit!)

5. Mnohačetná pravda.
Každá „buňka“ sítě má svoji pravdu, která se odvozuje z jejího jedinečného postavení v síti. Ač zapojena do sítě, vidí každá buňka své okolí z jiného zorného úhlu. Protože neexistuje centrální instance, která by určovala, co je pravda a co není, má každý účastník sítě právo na odlišný názor. Teprve souhrn „individuálních“ pravd všech účastníků tvoří cosi jako „meta-pravdu“ sítě. (A pokud je síť propojena s jinými sítěmi, představují „meta-pravdy“ těchto sítí opět „individuální“ pravdy, tentokrát nikoliv jedné buňky, ale jednotlivých sítí. Dohromady dávají „meta-meta-pravdu“ skupiny sítí atd.) Toto je asi nejtvrdší „oříšek“, neboť naše levá, logická mozková hemisféra, která funguje binárně, nechápe možnost odlišných a zároveň platných pravd. Stále a stále se ptáme: „A co je tedy TA správná pravda?“

6. Kvalita prostoru
Síťová struktura neexistuje ve vzduchoprázdnu, ale v reálném prostoru. Ten sice může být virtuální (internet), ale jednotlivé „buňky“ někde reálně „bydlí“. Každý prostor (reálný i virtuální) má svého „genia loci“, ducha místa, který je pro způsob komunikace a tím i kvalitu síťové struktury důležitý. I prostor pro síťovou strukturu musí být otevřený a „zvát“ – musí tedy být přívětivý k okolí. Pravděpodobně nelze provozovat síťovou strukturu na uzavřených místech – i to pravděpodobně vede k rozpadu sítě (toto je opět hypotéza, ověřit!).

7. Emoce a mytologické vnímání.
Ukazuje se, že možnost svobodného vyjádření emocí či „mytologického cítění“ (tj. nezaměřování se pouze na logiku a efektivitu ve smyslu „co z toho?“) je v síťových strukturách, alespoň v těch tvořených lidmi, důležité. Zatímco potěšení v hierarchické struktuře souvisí s jasností „rozkazů“ a případnému postupu na hierarchickém žebříčku směrem k stále větší moci, potěšení v síťové struktuře je dáno sdílením, plynutím a svobodným pohybem. Takto viděno mají síťové struktury blízko k původnímu významu slova „dialog“ (z řečtiny: dialogos = plynutí logosu, což nebylo u Řeků jen slovo, ale spíše „pojem“).

8. Svoboda pohybu
V síti je možné změnit místo, odejít, znovu se zapojit. Na rozdíl od hierarchie, kde setrvávají členové z nějakého donucení (moc, peníze, ochrana, osobní prospěch atd.), zůstávají v síťové struktuře buňky na dobrovolném základě. Jakýkoliv tlak ohledně setrvávání v síti má za následek její rozpad.

Výhody a nevýhody síťových struktur:

VÝHODY:

– Tok informací není omezován ani strachem, ani předpokladem, co by vedení chtělo slyšet.

– Akcelerace procesů. Procesy se dějí spontánně a kvalitativně jinak než u HS. Zasahují celou síť.

– Jednotlivé „buňky“ nesou plnou odpovědnost za své jednání.

– Je zde prostor pro individuální svobodu všech. Každý je spolu-tvůrce.

– Pokud se cesta mezi např. buňkou A a buňkou B zablokuje, informace / energie si najde rychle cestu jinudy.

– Pocit, že cosi sítí neustále proudí, koluje.

– Nevlastnickým sdílením se síť učí, vyvíjí či transformuje podstatně rychleji než hierarchie.

NEVÝHODY:

– Síť nemá předem daný cíl, nemá agendu, chybí ji plán dalšího vývoje(?).

– Hrozí možnost anarchie a „utržení se z řetězu“ jednotlivých buněk.

– Tak jako ptačí hejno, i síť může být velice vrtkavá a labilní ve směru.

– Rozhodnutí trvají mnohdy nepoměrně déle než u HS.

– Odpovědnost každého může znamenat také nezodpovědnost všech (nikdo se necítí být zodpovědný).

– Chybí jednoznačné závěry a výstupy.


Schůzky lidí, kteří mají za sebou každý svoje vlastní „království“ (tzv. „kruhy králů“) mají pravidla, které jsou síťovým strukturám velice podobná. Mimo jiné i indiáni na sjezdech náčelníků měli podobná pravidla. O „krizích králů“ jsem napsal článek na našem „Fóru vědomého businessu“ (www.foveb.cz)

Jan Bílý

]]>