Vybombardovaná města, ze kterých zůstaly ruiny. Více než osm tisíc tajně vězněných a mučených lidí. Rasistické násilí vůči černým Afričanům. Milice operující bez kontroly a vzájemně bojující mezi sebou. Zcela neschopná prozatímní vláda bez mandátu lidu. Studentské protivládní nepokoje a zelený odpor, pokračující i po mučednické smrti Muammara Kaddáfího, který v minulých dnech vyvrcholil znovudobytím města Baní Walíd. To je obrázek nové, tzv. demokratické Libye. Amnesty International zveřejnila rozsáhlé množství důkazů o masových únosech, věznění, bití, mučení, zabíjení a zvěrstvech, páchaných tzv. rebely, kterým NATO pomohlo uchvátit moc v Libyi.

Ve věznicích a na uzavřených vojenských základnách jsou, podle informací organizace Lékaři bez hranic, mučeni Kaddáfího stoupenci. Obětí rasistické kampaně, lynčování a vraždění jsou černí Afričané, kteří za bývalého režimu vykonávali manuální profese. Povstalci je bez důkazů obvinili, že byli Kaddáfího stoupenci. Jak se líbí etnické čistky černých Afričanů prezidentu Obamovi? To nevíme, protože mlčí.

V době, kdy NATO zahájilo válku proti Libyi pod záminkou ochrany civilistů (!), se podle odhadů OSN počet mrtvých pohyboval kolem tisíce osob. Nyní je to v důsledku osmiměsíčního bombardování a následného post-kontrarevolučního násilí mnohonásobně více – uvádí se až 50.000 obětí tohoto „dobrodružství“. Podle údajů Přechodné národní rady (NTC) zemřelo 30.000 osob a 50.000 jich utrpělo zranění. Mezi desetitisíci mrtvých jich nezanedbatelnou část tvořili civilisté – ženy, děti a starci. K největšímu krveprolití došlo po dvouměsíčním obléhání, intenzivním bombardování a následném rabování města Syrta, ze kterého jsou nyní rozvaliny. Počet obětí až desetinásobně převyšuje udávaný počet mrtvých v Sýrii. Média se každodenně pohoršují nad zabíjením „pokojných demonstrantů“ v Sýrii, ale počet mrtvých v Libyi v důsledku zahraniční intervence nikdy nezveřejnila ani nekomentovala.

NATO žádné civilisty v Libyi neochránilo, naopak zmnohonásobilo počet mrtvých a samo nepřišlo o jediného vojáka. Generální tajemník Rasmussen zhodnotil operaci jako úspěšnou, protože NATO nemělo žádné lidské oběti. Desetitisíce mrtvých Libyjců zřejmě nepovažuje za lidi. Není divu, že Amnesty International raději předčasně ukončila internetové hlasování o „Hrdinu lidských práv 2011“. Muammar Kaddáfí byl totiž v čele ankety společně s bahrajnským aktivistou Nabílem Ahmedem Radžabem. Nečekané ukončení hlasování vrhá stín na organizaci, která dlouho mlčela o zvěrstvech páchaných NATO, katarskými žoldáky, agenty Al-Kajdy a tzv. rebely.

A libyjská loutková vláda jen pár měsíců poté, co byla instalována do úřadu, čelí protestním demonstracím. V Benghází vyšli do ulic vysokoškolští studenti, kteří požadují transparentní informace o tom, jak je nyní nakládáno s libyjským státním majetkem a s miliardami dolarů, které NTC po převratu zůstaly v rukou. Vláda situaci klasifikovala jako řízený útok na NTC, ve skutečnosti se však jedná o první vážný náznak rostoucí nespokojenosti s novým vedením země. V Tripolisu byly studentské nepokoje rozehnány ostrou municí. Mezitím do ropného přístavu Briga přicestovalo několik tisíc amerických vojáků, aby zajistili ropné rafinerie. Je možné, že kromě této role budou pomáhat NTC udržet situaci v zemi pod kontrolou, aby nevypukla otevřená občanská válka.

V souhrnu lze konstatovat, že „humanitární mise NATO na ochranu na civilistů“ skončila totálním fiaskem a humanitární katastrofou nevídaných rozměrů. Tato „mise“ však splnila svůj skutečný účel – byl zničen prosperující nezávislý stát a odstraněn nespolehlivý režim, ovládající největší ropné zásoby v Africe. Velká libyjská arabská socialistická lidová džamáhíríje sdílela své bohatství s celou Afrikou a Kaddáfí měl ambice vymanit černý kontinent z područí Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Chtěl přestat používat dolar při mezinárodním obchodu a zavést novou panafrickou měnu. S tím však muselo NATO i za cenu bezprecedentního vraždění skoncovat. Velkou podporu této koloniální válce poskytly sdělovací prostředky svou ostudnou válečnou propagandou, překrucováním faktů a zamlčováním nepohodlných informací. Svou roli splnily a nyní už o životě v „osvobozené“ Libyi neinformují. Nyní je jejich úkolem vyvolat u globálního veřejného mínění pocit, že největší ohrožení světového míru představuje Írán, proti kterému je nutné co nejdříve zasáhnout (v zájmu udržení hegemonie dolaru).

Ondřej Kosina

 

Zdroj: http://www.vasevec.cz/blogy/vysledky-humanitarni-intervence-nato-v-libyi